ŽENO BABÍHO LÉTA A PODZIMU
vzpřímeně, vyrovnaně a otevřeně
Ve chvílích prazvláštních,
kdy z nekonečna přichází obrazy,
ve Flow se nová báseň zrodí...
Kde se bere tolik krásy, naděje, soucitu, a to vse dané do volných veršů... ta vnitřní díla Ženy toto umí, jen to plně uvolnit zevnitř ven... kolik je pro mě v tom všem inspirace, děkuji.
Zase mam zimomriavky, keď čitam tuto nadhernu basen. Marci, ďakujem.
Marci milá.. Děkuji za Tvé básničky..
Pročítám si je zas a znova a před očima se mi noří obrazy tvých prožitků, které opisuješ slovy...
Vidím obrazy stromů, smích i pláč, zoufalství i srdce plné lásky. To vše vidím za tvými slovy.. .
A to mě baví. Představovat si jaký zážitek máš zrovna za sebou, když píšeš ten, či onen verš.. .
A můžu číst stále dokola, protože obrazy se mění... Podle nálady, denního světla, či hudby, kterou poslouchám...
Děkuji za tyto nevšední prožitky...
Děkuji za tvé krásné a hluboké podněty.
Brigita Tóthová
Marci, Tva slova, basne, sdileni se mnou vzdy rezonuji a rezonovat budou, vzdy mi odkryji nejakou vrstvicku a ukazi neco blize k sobe same, tahle zpetna vazba nejde popsat slovy - tohle jde ze srdce do srdce, nebo z duse do duse, nevim, ale dekuji
Verča
Marcelko...,
S jakou lehkostí poskládat slova díků a obdivu k takovému dílu jemnosti a něhy.
Když pročítám naladěna na srdce, intenzívně cítím vše, co už jsem prožila a k šílenství vlastní pravdy, tedy až mrazení v těle, zjišťuji, že jsem v Tvých verších tisíckrát viděna. Tak jak šel životní čas, kde se snad vystřídalo úplně všechno...závoje a masky, zrcadla, skutečnosti a hlubiny, vnitřní zrak, slupky zdání jako iluze, proměna zevnitř, transformace, prostor a čas, zapomnění prožitého a věčná naděje, kaluže a bláto, utíkání od skutečnosti a návraty, kouzlení a sny, věčné lásky, boření a obnova, renesance vidění sama sebe.........když nevidíme, za čím vším je láska. Ale taky proud světla ukotvující se v Matce Zemi a zároveň v nekonečné Nebeské Výšině. Jednota obou, když potom jsme v síle.
Tvé básně jsou jak hluboká ženská tůňka, vedená zralostí zkušené ženy, která vidí život srdcem. Poháněna vlídností života, avšak i realitou. Neméně vírou v konečnou slastnou harmonii celku, po které my ženy tak toužíme.
Nesmiřitelně znovu k nádechu a výdechu vedou mě Tvoje verše. A taky spočinout v tichu a uvnitř sebe. Je v nich vše, co zralá žena ví.
Objevila jsem skrze Tebe bohatost a krásu poezie, která v dětství zůstala nedotčena.
S vděčností a obdivem Irena Rychtera
Marci, tvoje verše sa vždy tak hlboko dotknú mojej duši...tam niekde vnútri sa niečo zachveje...niečo jemne zanôti, zabrnká, duša sa usmeje....ďakujem, že sa s nami delíš
S vděčností Janka
vzpřímeně, vyrovnaně a otevřeně
v nejtemnějších zákoutích tvé duše
Ticho mi usedá uvnitř mého těla.
Na malém palouku
v lese ticha a temnoty
duše tvá do sebe hledí...
Očím se barvy ztratily,
jen šedivé mlhavo,
prázdnota bez konce...
Bloumám krok za krokem
v rytmu šustivého doprovodu podzimu.
Dech si svým nádechem a výdechem
jemně vibruje prostorem uvnitř mého těla
až do chvíle překvapení,
zrození vděčnosti,
tam kdesi uvnitř mne
a zároveň až v nekonečnu,
vzdálené i bytostně blízké,
která naplní moje nitro i okolí
ohňostroji radosti a naplnění.. ...
Okvětní plátky lásky
tě zasypou,
naplní něhou
a zahrnou pozorností..
Pozorností rozpínající se
mimo prostor i čas..
Zbytečně bije srdce tvé na poplach,
ticho mi bolavou hlavu chladí,
pro mne vždy na krajíčku řas.
kdy po já je na chvilinku veta,
což přináší výhody i nevýhody.
ohlušující salvu křiku otevřené rány
Pochvaly zdály se překrásnou vůní...
Pochvaly zavedou kroky mé do cíle toho, kdo mne chválí..
Obrázek Pinterest by the artoflove
celou barevnou paletou..
Obrázek thisiscolossal Pinterest
Obrázek Pinterest Art ISABEL EMRICH
Večírek před spaním
barevné hýření
nespočet odstínů
na šatech stromů..
Obrázek Artwork by Michele P. Tripp Pinterest
v tenhlecten prokřehlý
a z otevřeného srdce na dlani
přestanu pečovat o svoji vnitřní spokojenost,
jen a jen pro sebe prostor a čas,
Mít se skutečně v hloubce ráda
náladu, co těžké myšlenky zvíří.
přitáhl si nějakou tajemnou silou
Proč květy mají přesně tolik plátků v okvětí?
Zvenku..
Dovnitř..
Scházím po schodech
vystavěných zbrkle
v čase
nedostatku nedostatku...
Až na dně
chtěním zahuštěné temnoty
nacházím světlem prozářené poklady..
mávat všemu, co jen oko stačí postřehnout..