Se smrtí začínáš smlouvat čas

Se smrtí začínáš

smlouvat čas.

Vidíš, jak marně si počínáš?

Když období přerodu

ve zralou krásku

v sobě pro tuto chvíli

ještě popíráš..

Stříbrné odlesky

ve vlasech tvých

nové kontury,

záři světla

okolo hlavy tvé tvoří..

Úsměv i rozezlení

zůstává o trochu déle

ve tvé tváři,

než bylo tomu dřív.

Zbytečně bije srdce tvé na poplach,

když loďka zkušeností mládí

do dálav minulosti odplouvá.

A ty to víš,

tam v sobě,

v hlubinách.

K moudrosti,

dovnitř tě to vede,

když rodí se v tobě

dosud nevídaně hojné

myšlenky o stárnutí..

A občas oheň

tvoje tělo zachvátí,

abys každou vášeň svou

přivítala s náručí otevřenou

a dala jí místo důstojné

u tvého stolu

konečně už trvale,

ať přichází si svobodně,

hned ve chvíli, kdy zrodí se,

či odchází a umírá.

Vědomí,

že přítelkyně Smrt

ti v půli cesty

dobrodružství životem

láskyplně mává,

ti novou hloubku

a své dary přináší.

Projdeš každou buňkou svou,

celičká,

se všemi svými částmi

skrz oheň,

temnotu i prázdnotu?