Zvenku dovnitř

Zvenku..
Dovnitř..
Scházím po schodech
vystavěných zbrkle
v čase
nedostatku nedostatku...
Až na dně
chtěním zahuštěné temnoty
nacházím světlem prozářené poklady..

Osvěžující pramen života
ochutnám po kapkách
ve svých ústech
a nechám ho pomalounku protéct
skrze hrdlo až do útrob..

Voňavou louku odpuštění,
rozkvetlou skrze láskou sklizená semínka,
získaná při statečných výpravách duše
do vzdálené i blízké minulosti..

Oheň upřímnosti k sobě
spálí na popel okruh možného
vystavěný kolem mého srdce..
Nemožné rozhoří se do možného
v jemných tančících hřejivých plamíncích
nového začátku dneška.