Ticho mi usedá uvnitř mého těla

Ticho mi usedá uvnitř mého těla.

Ticho a prázdnota spolu 

společnost mi dělá.

Ticho a léčivé uvolnění 

v úrodné půdě temnoty.

Bez světla zvenku, 

bez rušení,

bez slov i útěchy..

Usedám dovnitř sebe 

víc a víc.

Vidím tam ve tmě vše, 

co už neslouží mi,

co chce pryč..

Pouštím to bez lpění,

s díky za vše, co se dělo.

Pouštím to s vděčností.

Pouštím to dál.

Úrodnou půdu 

zas okolo mám.

Semínko lásky nanovo klíčí

a ke konci temnoty,

k přechodu z úrodné půdy 

na světlo razí si cestu.

Lásko, jsi kouzelná.

Dáváš mi z půdy samoty 

výživu na cestu zpět.

Na cestu z temnoty, 

z vyživení půdou prázdnoty,

držíš mne ve svých dlaních.

Kolébáš mne a konejšíš 

ve své náručí.

Která tu pro mne 

vždy je otevřená.

Připavená nechat 

mne vstoupit k sobě 

a skrze svou duhovou záři 

a péči umožnit proměnu,

opustit vše,

co na konci svých darů 

pro mne jest.

Nejdříve prázdná, 

vyprázdněná.

Pak v obnoveném bytí 

ve mne opět život

rozlévá se po kapkách,

a později plnými doušky svými

přináší nové objevy a dobrodružství 

skrze bytí v záři slunce i hvězd.