Duše tvá do sebe hledí

Na malém palouku
v lese ticha a temnoty
duše tvá do sebe hledí...
Očím se barvy ztratily,
jen šedivé mlhavo,
prázdnota bez konce...

Do uší hlasy šeptají
vibrace stesků
a souzvuky zmaru.
Na patře i na jazyku
chuť bludného kořene
hlásí se o pozornost,
řeže a pálí...

Srdce s jemným nádechem naděje
jen tak tak drží pohromadě
všechny ty rozdrcené
a zlomené kousky tebe...
Toužíš po uzdravení,
po zhojení,
po kousku radosti a štěstí.

Znovu uslyšet
alespoň z jednoho směru
lahodný zvuk,
dotek krásy...
Uvidět alespoň ve snu,
jak vycházíš ze tmy na světlo,
jak vidíš na obloze duhu
jak uši se ti plní hudbou lahodnou,
tóny jemných paprsků ranního slunce...