Když zapomenu vnímat samu sebe

V čase, 

kdy zapomenu

vnímat sebe sama,

moje nitro, moje tělo,

a zároveň s tím,

jak poletuji na provázku

připoutaném k mé mysli, snům

či světu fantazie,

přestanu pečovat o svoji vnitřní spokojenost,

radost a klid,

přichází volání mé pozornosti,

nitro ochromí ze stesku po mých dotycích

a pravidelných návštěvách pocit prázdnoty...

A volá a volá,

dokud se nevrátím,

dokud se zase znovu

nezabydlím u sebe,doma....

A tělo v těch chvílích,

kdy ho nechávám opuštěné 

a bez všímavé pozornosti

 o něj přestávám pečovat,

začne po svém volat, křičet,

 lákat mě zpět,

a když neslyším

a vydávám se zrovna 

na velkolepý výlet se svou myslí

kamsi za vrcholky pochopení smyslu žití,

začne intenzivně bolet,

nebo narůstat,

nebo se i zraní,

jen abych se vrátila

a byla zase s ním,

u sebe,doma..