Skrze vzdušné zámky
vystavěné ze snů,
z myšlenek,
propadám se,
klesám střemhlav dolů...
Cestou odpadají všechny masky
Tam, kde čeká mne pád tvrdý,
vystlaly už hromadu
stejně jako květy jara
najdeš nakupeny
u kořenů stromů,
na zemi,
co zarazí ten pád
a vytvoří okamžik
kdy ticho usedne ...

Snaha je mrcha
proradná,
zrádná,
vypočítavá...
O svobodu tě připraví,
radost ze života sebere ti,
jakoby nic tě začne dusit
a přitom namlouvá ti stále znovu,
jak kámošky jste největší,
jak dovede tě tam,
kam toužíš.
Na tácu stříbrném
slibuje ti nosit spásu...

Když nevíš kudy kam
když láska k tobě neproudí,
když život tvůj se zastavil,
když čas jen víří kolem tebe prach událostí,
když nevíš, kde máš sebe,
když nerozumíš tomu, co se děje,
když zároveň to pálí i ukrutánsky zebe,
když nenacházíš východisko,
když nitro pláče tvé,
když klesáš ke dnu,...

Svět naruby
zdá se mi dnes...
Otec kárá svého syna
a sám to stejné
už léta předvádí
celému rodu před očima
a nevidí to,
slepý je
až slza marnosti ukápne ti,
když vidíš to,
jak druhým káže
a sám se sebou
spokojen je nadmíru
snad až na konec vesmíru....

Roztříštěné sebevědomí
sbírám střep po střípku....
Lepím k sobě marně dílky,
co patří do jiného místa,
co drží pohromadě jinde
a jiné kusy vědomí sebe...

Opatrně nabírám
naběračkou strach
i další jeho bratry,
všechny oděné
do barev temných,
těžkých, dusivých...

Když políbí tě inspirace,
múza rozbalí svá kouzla
a i přes únavu
nenechá tě spát
Vyroste ti před očima zpráva
na jemných nitkách
těsně před příchodem snů
k tobě krůpěje poselství pošle
o chvílích,
které odpluly
na přídi zapomnění
do dálav minulosti...

Jen z oka do oka
zahlédneš skutečně
druhého člověka...
Uslyšíš nádech
záměrů srdce...

když nedůvěra
obklopí tě zcela,
když zaplaví tě,
a téměř utopí
radost tvou a nadšení,
když okolní svět
tvrdí svorně,
že máš nepořádek
ve svém domě,
když ti, co nablízku ti byli,
přesvědčují tvoji píli,
že špatným směrem
namířena zdá se,
že kompas jejich
od tvého se liší,...

Když něžnou ženu
den za dnem
silná vůle zdobí,
ženskost pravá odplouvá
po nekonečném moři
na lodích se slzami uvolnění
do kraje potlačené bolesti
do kraje dokonalých masek
všech dokonalých krásek...

Jak odevzdat se,odevzdat se životu?Jak nebránit se,nevzpouzet se jeho toku?Jak nechtít stále měnit to,co stejně nezměníš?Co pohltí tě tak,či tak...

Duha už vykukuje,
připravuje se
k výskoku,
k výskoku na nebe,
na první letní bouřku...

Kdysi chtěl od tebe víc..Víc, než byla skutečnost..Víc, než jsi byla schopná udělat...Vždy víc, než bylo možné dosáhnout..Víc, než jsi ze sebe dokázala,dokázala vykřesattlakem a silou vůle...Místo láskyplné náručetu bylo stále dokolečka,že nejsi dost dobrá...

Kam míří tvé kroky,tvůj život,když zaháníš ticho?Do rukou mu strkáš všelicosjen aby tě nechalo na pokojia nespustilo tějako po skluzavcetam k sobě,k tobě,dovnitř,kde dějí se zázraky,které ti napoví,kdoa proč tu jsi...

Milion ptačích zobáčků
klove mi do lebky o 106...
Nevnímám myšlenky,
jen silný hukot v hlavě.
Když spojí se v útoku
Mám se dát do kroku?
Zešílet?
Není kam zmizet...
Není co udělat...
Snad jen tak zůstat stát.
Nechat je proklovat díru.
Díru, co odvede
milion zobáčků

Rozbouřené vlny pohltily
miniaturní kousky nového života
v podobě sotva viditelného smetí...

Poslouchej,
to Země šeptá...
šeptá ti zprávu
poslanou po světle...

Duše má, jak zníš?
Jakou máš melodii?
Jak zní hlas tvůj?

Od do...
kolik kilo?
Kolik času?
Kolik právě
decibelů hlasu
vyšlo z mých úst
směrem k tobě?

Bělostná nádhera
heboučkých peřin
v průhledná jezera
noří se...
Hadi mokří plazí se
do každé skuliny,
až tam, kde poklady
schované nechala
snad každá
listnatá kráska...

Ve větru zmítáš se,duše má,nitro mé,ve větru životav bouřích se choulíš,mezi chladnými kapkami bloudíš,kousíčky tebe leží pod nimiledovou silou přitisknuté k zemi...

Jak vzácný klenotje srdce člověka,když nechává sejako oblázekomývat řekou života...Vyleštěno proudem,proudem zážitků a událostído hladkých tvarůco ucítíš je na omak,zbaveno všeho,co drsné a ostréna povrchu byloa cestouunášeno proudemuvnitř zrajeskrze tlak toku životav nejcennější drahokamkterý na svých dlaníchživot do věčnosti přináší....

když ti život dává přihrávky,