V duši mé halí se chuchvalce mraků
23.01.2018
V duši mé halí se
chuchvalce mraků,
ukryly ledovce
i mému zraku.
Mít hůlku kouzelnou,
na chvíli čarovat,
tajemství objevit
s nitrem si chvíli hrát....
Stačí jen na moment
vypustit na koni
vítr, co všecičko
na světě dohoní...
Rázem je šedo pryč,
všude jen bílo.
Co pod tím ledovým
krunýřem bylo?
Co se tam ukrývá
pod krustou studenou?
Co je tam uspané
po zimu mrazivou?
Vítr už ten tam je.
Kouzlím si dále...
Paprsky slunce
už rozpouští kraje.
S teplem se objeví
kresby a tahy,
modrou se odplaví
bolesti, žaly...
Za modrou přichází
odstíny země,
v nich se už začíná
růst všeho ve mně.
Semínka zasetá
mělce už klíčí,
a i ta v hlubinách
hlasitě křičí...
Zabránit životu,
růstu už nelze.
Jen s něhou dívat se,
co z toho vzejde.
Duše má, stojíš tu
odkrytá, nahá...
Závoje tajemství
bokem jsi dala.
Na chvíli uvidím
celou tvou krásu,
než šedá oblaka
v spirále času
zahalí do ledu, .
pod mračna šedivá,
všechny ty poklady
co v sobě stále máš...
