Slzy

Slzy...
Už zase.... ?
Proč divím se....
Když kohoutek se rozbil..
Kohoutek,
co slzy pouští z očí ven.
Netěsní,
kape
a slanou krásu
v nestřeženém okamžiku
pouští bez kontroly
po tvářích...
Dlouhou dobu
byl zatažen.
Plnou silou vůle zablokován,
zajištěn
a uzavřen...
A teď?
Už neudrží ten tlak moře za ním
a pomalu ho pouští
kap kap
ven.
Moře slz
rozbouřené zcela
v duši mé vlní se
a běsní v bouři divoké...
A kohoutek očí už opravit se nedá
těsnění vypovídá službu
docela.
Mohutný proud,
povodeň tak neskutečně silná
hrne se z očí mých jak o závod
a celá bytost má se topí
v záplavě slané
v oceánu zadržených citů...
A není mi to právě vhod.