Nejsi dost dobrá
28.03.2018

Kdysi chtěl od tebe víc..
Víc, než byla skutečnost..
Víc, než jsi byla schopná udělat...
Vždy víc, než bylo možné dosáhnout..
Víc, než jsi ze sebe dokázala,
dokázala vykřesat
tlakem a silou vůle...
Místo láskyplné náruče
tu bylo stále dokolečka,
že nejsi dost dobrá...
Včera i další den..
svetr upletený ze slov,
ze slov,
která poutají život...
Život v tobě...
A taky radost,
radost z žití...
A ty ses snažila
a den za dnem
dřela a snažila se
a zároveň mu říkala
přímo do očí
o nespravedlnosti,
která roste
se vším tím tlakem
v tobě...
Ten svetr jsi nosila nejdříve jen chvíli,
ale pak nastaly dny,
kdy jsi zapomněla,
že ho můžeš zase sundat.
Svetr upletený ze slov nedůvěry v tebe,
těžkl slovy druhých,
a pak ještě tvými,
slovy ve tvých myšlenkách...
Slovy jezdícími jako zip
tam a zpátky
stále dokolečka....
Svetr na zip stal se samozřejmou součástí tebe.
A nikdo a nic už nebylo dost dobré.
Až do okamžiku,
kdy skrz svetr pronikl do srdce
šíp lásky,
lásky, která rozřízla s bolestí první očka,
a kousek po kousku se svetr začal párat...
Chuchvalce nitek
se jménem nejsi dost dobrá
leží pod tvýma nohama...
Koukáš se, jak přibývají
a hromadí se jako klubko hadů
přímo pod tvými chodidly...
Rozběhneš se
a lehkostí kroků bez svetru vzlétneš...
Zase JSI....
To stačí...
JSI!
