Modrá
05.03.2018
Koupu
se v modrém blankytu,
odpočívám chvíli v azurovém
světě,
kde pomněnka pro radost mi kvete
a luční zvonek
jemně zvoní...
Do
modré odvážím ponořit se celá,
uklidnit houpáním na
vlnách se zcela.
Uvolnit každý kousek mého těla,
jak
jen to v tuhle chvíli svedu...
Dýchám
a modrá proudí dovnitř mne
až
celé nitro modře září.
I
temné kouty pouští do výdechu
černotu,
zlobu, napětí i kousek breku....
Jak
na modrém nebi temné mraky
odnáší modrá v sobě vztek i
sevření...
Ta těžká černá mračna náhle mizí
z
mých očí prší slzami.
Z
temnoty uvnitř vzniká přenádherné moře
odnáší s sebou
moje hoře
a s každým dalším slaným zaplavením
nekonečnou
modř uvnitř mne i kolem vytváří...
