Když... pak....

Když...
pak...

když nedůvěra
obklopí tě zcela,
když zaplaví tě,
a téměř utopí
radost tvou a nadšení,
když okolní svět
tvrdí svorně,
že máš nepořádek
ve svém domě,
když ti, co nablízku ti byli,
přesvědčují tvoji píli,
že špatným směrem
namířena zdá se,
že kompas jejich
od tvého se liší,
že jejich pohled
správnější je
pro tvé žití,
když hodnotí tě
jenom podle zdání,
když domněnky
hlavní roli hrají,
když srdce tvé to zraní....

pak najdeš poklad,
přátele, ty věrné...
pak podporu
vytesanou do kamene
přes bolest přijmeš
a ta ti dodá sílu
povstat znovu
a jako fénix
nechat shořet minulost
a hrdě kráčet
krok za krokem
vstříc dalším
lekcím,
za životem,
který stejně drží
ruka laskavá,
co přenese tě
přes výmoly
na cestě,
kde skrze pády
škobrtnutí
objevíš, jak chutná
náruč lásky,
která nikdy
nenechá tě v zapomnění,
která je tady,
stále stejná,
velkolepá
a hlavně
věrná...

Když....
pak....