KAŽDÉ SMÍTKO PRACHU VYPRÁVÍ O JEJÍCH DOTECÍCH

Okvětní plátky lásky
tě zasypou,
naplní něhou
a zahrnou pozorností..
Pozorností rozpínající se
mimo prostor i čas..

Láska je přítomná tady a teď
a zároveň i mimo vše,
co tady a teď zahrnuje..
Stvořila píseň, melodii
a nyní její tóny skrze srdce,
duši svou,
v plnosti své volby,
své míry dovolit si přijímat ji
smíme zakoušet..

Skrze nedostatek, prázdno,
přicházíme do místa,
kde láska znovu a znovu,
den za dnem,
uvědomění za uvědoměním,
myšlenku za myšlenkou,
přetváří přímo před našimi srdci
a nitry otevřenými to vše
v hojnost a nekonečnost
s jakou objímá bez rozdílu
každou jemnou část v nás
i kolem nás. Nás..

Sněží na nás v každé vločce,
dotýká se nás skrze zemi,
skrze každou kapku dešťě,
skrze vlnku na jezeře,
skrze kytku rozkvetlou do krásy
a šířící svědectví
o té všudypřitomné vznešenosti
skryté na pozadí všeho..

Každé smítko prachu vypráví
o jejích dotecích.
O síle i jemnosti
s jakou tvoří z hmoty i energie,
mocné a jemné,
vše, co s námi
se v průběhu běhu našeho života setká..
Kouzlem svým prázdnotu promění v hojnost a krásu,
máme to na očích pro každý oka mžik náš..

Tajemství krásy
v prázdnotě,
v náručí lásky,
v plnosti obejme tě zas..